Bostonští JUNIUS patří mezi značně zajímavé zástupce americké post-rockové alternativy, ovšem z tradičních kolejí a přehršle kapel vyčnívají zajímavou kombinací prvků gotického roku či new wave, která je pro ně charakteristická nejen citem pro silné melodie, ale i posunem ve vnímaní uvedených žánrů.

Role předskokanů se zhostili brněnští MY DEAD CAT. Krátké, živelné skladby, postavené na dynamické rytmice a frenetickém frázování obou vokalistů dávaly kapele lehce punkový výraz, který se však často náhle transformoval do podoby takřka tradičně táhlých, repetitivních ploch, které ovšem hudebníci dokázali ozvlášnit zajímavými nápady a vsuvkami.

Po krátké přestávce a drobné přestavbě pódia vystoupila ze tmy zákulisí čtveřice hudebníků, jejichž zachmuřenost ve výsledku kontrastovala s barvitými hudebními náladami s příjemným melancholickým podtónem. Jedno se bostonskému kvartetu skutečně nedá upřít – i přes často až příliš extatické výkřiky zástupců médií o pokračovatelích JOY DIVISION, THE CURE apod. umí JUNIUS skutečně napsat silné skladby, které nehrají na efekt či banálně ztvárněnou image nové vlny 80. let. Ostatně živé vystoupení tyto kvality jen potvrdilo. Hutný kytarový zvuk známý ze studiových nahrávek působil ve stísněných prostorách klubu ještě masivněji, aniž by jakkoliv snižoval čitelnost melodických linek a v „nahallované“ ozvěně se rozléhajícího hlasu zpěváka Josepha E. Martineze. Zhruba hodinový set JUNIUS byl poměrně pestře uspořádán. Vedle skladeb z aktuálního EP „Fires of Antediluvia“ došlo rovněž na hitové „Hiding Knives“,  „Blood Is Bright“ nebo „A World Could Kill Her“ sdružené na nahrávce „Junius“ či ukázky zcela nové tvorby vyznačující se takřka nebývalou dramatičností a „bombastičností“, které získaly zasloužený ohlas nepříliš početného publika. Sečteno a podtrženo – pondělní večer ukázal, že kombinace new wave prvků, gotického roku a post-rockové vláčnosti může vypadat velmi zajímavě - a na tomto poli JUNIUS excelují. Příjemný koncert!